Kréta

Kréta a její historie

Vzestupy a pády několika civilizací a národů výrazně ovlivnily historii celé Kréty. Památky a architektura kterou zde dnes najdeme připomínají pouze zlomek těchto časů.

Minojci, Římané, Benátčané a Turci. Tyto národy se zapsaly nesmazatelným písmem do historie Kréty. Někteří z nich zde budovali velkolepá sídla či paláce, jiní naopak přizpůsobovali Krétu k obrazu svému, další zas pouze ničili a rabovali. Kréťané měli odjakživa plné ruce práce s nadvládou různých diktátorů, podobně jako na Rhodosu je žádný útlak nikdy úplně nezlomil. Zdejší lidé jsou zkrátka hrdí a své svobody si cení.

Minojská éra

Když přeskočíme méně významné období neolitu, dostaneme se zhruba do roku 2000 př.n.l. kdy celá Kréta patřila Minojské civilizaci. Minojci zde byli ještě o několik stovek let dříve, ale svého největšího rozkvětu dosáhli kolem roku 2000 - 1600 př.n.l. kdy ekonomika tohoto národa byla na vrcholu.

Minojci stavěli na Krétě mohutné a freskami zdobené paláce. Bohužel kvůli přírodním katastrofám, mezi které patřilo hlavně zemětřesení, se jejich úsilí často převracelo v niveč. Cílevědomí minojci ale zanedlouho začali stavět paláce na stejných místech znovu a doufali, že nový palác vydrží o něco déle. Nicméně historie se opakovala a tak na základech zdejších dochovaných paláců můžeme najít stopy po předchozích stavbách, kterých zde v řádu stovek let bylo hned několik. Výborným příkladem této skutečnosti je palác Knossos který stojí na pozůstatcích mnohem starších paláců. Tato turisty velmi vyhledávaná památka je zrekonstruovaná a tak máte možnost získat pohled na to jak lidé žili před stovkami let.

Další minojské naleziště na Krétě je Faistos který je podobný paláci v Knossu, nicméně s jeho rozsáhlejší rekonstrukcí se nikdo nezabýval a tak je zdejší centrum pouze pohledem na trosky tehdejšího paláce.

Celá minojská civilizace spadá do doby bronzové, bohužel se ale nepodařilo dochovat moc artefaktů. Nejvíce jich sesbíral britský archeolog Arthur Evans a díky němu je máme možnost vidět ve zdejších muzeí. Tento známý archeolog také zrekonstruoval palác Knossos, za což byl velmi kritizován, neboť podle některých tím zničil autentičnost zdejších památek. Nicméně vzhledem k davům turistů, kteří zde každý rok palác navštíví, si již nikdo neztěžuje.

O konci éry minojské civilizace se dodnes vedou spory a nemůžeme s určitostí potvrdit jakým způsobem tato etapa, která patrně nejvíce ovlivnila krétské dějiny, zanikla. Vědci se domnívají, že jednou z možností jak mohla tato kultura zaniknout, je přírodní katastrofa. Spekuluje se o obrovském zemětřesení, které vzhledem k tektonicky aktivní oblasti není určitě nereálné. Jedna z teorií se zaměřuje na výbuch sopky a následné zničení ostrova vlnou tsunami. Jak moc se tyto teorie zakládají na pravdě je předmětem dohadů. Faktem ale je, že po roce 1450 př.n.l. se minojská kultura přeměňuje díky Achájům na mykénskou a jedna historická etapa Kréty končí.

Římané, Benátčané a Turci

Se zánikem minojského a později i mykénského období ovládli Krétu v roce 67 př.n.l. Římané. Ti dobyli celou řadu zemí a neušetřili ani Krétu. Jedním z významnějších řecko-římských měst na Krétě byla např. Rithymna (dnešní Rethymno). Několik památek z řecko-římské éry můžeme na Krétě najít i dnes. Později se Kréta stala součástí Byzantské říše. Nakonec v roce 824 vtrhli na ostrov Arabové a drancovali zdejší města a vesnice. Po jejich krvavých útocích se místní obyvatelstvo dlouho vzpamatovávalo.

Velkému rozvoji kultury a architektury přispěli Krétě znovu až Benátčané, kteří si Krétu ve 13. století koupili. I když v literatuře nalezneme toto období pojmenované jako "Benátskou nadvládu" nemůžeme mluvit o útlaku v pravém slova smyslu. Kréta sice nenabyla většího stupně autonomie, nicméně místní obyvatelstvo nemělo s Benátskou správou větší problémy a tak tyto dva národy spolu v klidu koexistovali. Benátčané stavěli na ostrově pevnosti a významným způsobem se zasloužili o výstavbu zdejších přístavních měst.

Agios Nikolaos, Chania, nebo Herakleion. Tyto města nápadně připomínají italské Benátky a není to náhoda. Veškeré svoje architektonické dovednosti vložili Benátčané právě do těchto přístavních měst a určitě to nebyla neúčelová činnost. Přístavy jim sloužily jako obchodní spojky v jejich podnikání do kterého se zapojovali i Řekové.

Celkový úpadek Kréty přichází s nadvládou Turků. Hlavním terčem jejich útoků se stal Herakleion, který Turci v roce 1648 obklíčili a obléhali jej až do roku 1669. Tato krvavá etapa Kréty, která trvala přes dvacet let si vyžádala tisíce životů jak na straně domorodců, tak i v řadách agresorů. Zajímavostí je ale skutečnost, že ztráty na straně Turků byly 4x větší, než na straně místních. Patrně nikdo z nás si nedovede přestavit s jakým odhodláním bránili Kréťané svoji zem. Nakonec Heraklion obléhání podlehl a s ním i celá Kréta. Znamenalo to odsun Benátčanů a příchod Turků na ostrov.

Jakmile se stala Kréta součástí Osmanské říše, mnoho věcí se pro místní obyvatele změnilo. Turci zničili mnoho zdejších pevností a budov, nicméně některé sami dokonce vylepšili či postavili. Drtivou většinu budov a paláců však nechali chátrat, nebo je přestavěli na mešity či na zemědělské stavby jako např. chlívky pro dobytek. Narozdíl od Benátčanů nebyli Turci na Krétě vítáni a zdejší obyvatelstvo jim to dávalo patřičně najevo. Nové náboženství i kultura zkrátka neměli na Krétě své místo a proto se Turci o ostrov nijak více nezajímali a nechali jej v podstatě chátrat. Kréťané se v několika povstáních snažili dostat ostrov zpět, ale při svém snažení nebyli moc úspěšní.

Návrat k samostatnosti přišel až v roce 1898 kdy se Kréta za pomoci Velké Británie osvobodila od útlaku Turecka. V roce 1913 se Kréta připojila k Řecku. Poslední nárok na ostrov si v roce 1941 dělalo Německo za druhé světové války. Probíhali zde boje při kterých nacisté utrpěli ztrátu v počtu několika tisíc vojáků. Na konci války dobili Krétu spojenci a připojili ji nazpět Řecku. Od této doby je Kréta jedním z největších turistických center v celém Řecku.